V BRÁZDĚ ČASU
Z důvodů, jež nejsou známy
zmizela…
víc není s námi
a jako pára prchlá z hrnce
syčí pocit, křičí cit
„To, že byl vztah? Spíš parazit!“
Já nechtěl, přece
nijak moc
jen jsem Vás žádal o pomoc
plazíc se brázdou svého času
poslední slovo, v uschlém klasu
hlas…
Žadonil, ječel, zmítán zlostí
kdy ve svém srdci
nechtíc hostil, strach
ten Tvůj…
Těch průvodů, co šlo už s námi
těch smutků
v očích každé mámy
těch ran…
Kdy rychlá kulka
v srdci, srnce
na krku smyčka
oběšence
bolí…
Jen dávný sen, o krásné lani
laskavé světlo, jež se Ti klaní
dál čeká…