Nevím co je na mé tváři,
tak divného, že se tváříš
jako by mi můra sedla
na nos a na oči kladla
zlaté mince z dávných časů
že prý mně zajistí spásu...
Mince na má oční víčka
pak se změní v andělíčka
jež mě vezme pod svá křídla
letím, kam bys nedohlídla
ponořen do dlouhých vlasů
jež rámují tvoji krásu...
Proč jsi náhle tolik zbledla
cítím lehkost pro svá bedra
slunce svítí do mé tváře
je to pohled pro hvězdáře
zní tam hudba, tolik jasu
já tě držím kolem pasu...
A ty hvězdy, jak ty září
pak jdou blíž, mile se tváří
známe se už z mnoha žití
těším se moc na objetí
s vděčností se dívám zpátky
byť život je příliž krátký...
Vím, za zavřenými víčky
jsi jen světlem vlastní svíčky
malá hvězda nocí září
rozlévám se po tvé tváři
já
.