Jsou věci, které dlouho bolí tak přestaň myslet naivně že žízeň řeší láhev koly hlad zase ragú na víně. Na každou práci máš-li nástroj i zrezlá matka povolí my však hrajeme neviňátka ač skřípe vrže soukolí. Za každou lásku platíš „dej mně“ však stejně zuby ukáže nejsem já debil, kurva … zřejmě nevíš co debil dokáže. Teď mít tak střevo... jako Plíhal jež neublížil by mouše možná, že zprvu, s ní jen líhal než ho ta doga pokouše.
Ty hned se hrneš do gaRáže s otázkou: „Kde ten Jožo je?"
obsesi tvoje něco váže
však Jožo dělá svatouše.
A tak jsem utek do hospody
vypít si obraz z palice
ti tři to vzali do pohody
v garáži svaté trojice.
Na římse knajpy Michal seděl
a s křídly kýval malátně
už z dálky smál se, své už věděl
můj život běžel na plátně.
A na tom plátně v divném kině
dávaly zrovna titulky,
v kterých se psalo o nevině
a proč miluju pastelky.
Když Michal ladně slétl z kůru
za zvuků trylek hoboje
hned sprdnul mě za pitnou kůru
a tak jsme pili do boje.
Jen v kapse kudla otvírá se
jak by si chtěla zapíchat
i když je tupá – ke vší kráse
je lépe před ní ... nedýchat
Po různých cestách každý nádech
v příkopech těla studená
někomu trčí kudla v zádech
ta moje je však ztupená.
Kudlo
ty kudlo ztupená
ty kudlo ztupená ukaž mi ramena
Kudlo
ty kudlo ztupená
ty kudlo ztupená roztáni kolena
kudlo.... všechno je zmýlená