Toho, co nechtěl jsem, toho mi nandali
jak sněhu hromadu do půli oken
na zeď si maluji snad z nudy mandaly
líně mě sledují svým snovým okem.
Je tu i není tu, na tygru přijela
náhle se zjevila přede mnou skokem
leknutí můžeš brát vztekle i zvesela
oči jak smaragdy zlatý rám z loken.
Kůže jak z ebenu, jenom tak nevzplane
z tygra, když svezla se, zlehounka na zem
na postel lehla si, že prý už nevstane
před ohněm prchal jsem, chytla mě lasem.
Pojď sem ty darebo, marně mi utíkáš
nohy mi svázala, jak bych byl tele
hele ty tele, já nevím, kam pospícháš
„Před činy nezdrhneš“, v hlavě se mele.
A tak tu pro radost dva stejní bláznící
být často klamáni, straší nás tresty
Země je vlastně jen vesmírnou stanicí
na které z žití – my skládáme testy.