Všechno už tady kdysi bylo
venku jsem běhal, i když lilo
na nebi, jak dnes pluly mraky
a strejda kovář koval taky.
Když zničehonic zatáhlo se
podivný smrad mi začpěl v nose
v tom na zemi jsem náhle ležel
čas kolem prošel a pak běžel.
Když jsem se probral, slyším hlasy
tvrdě se přely, žádné špásy
když jsem se probral – víc než dost
byl jsem jak bezďák, jež nemá most.
Teď štěstí mé jsou kontejnery
našel jsem jedno pro mé dcery
našel jsem další, víc, než jsem chtěl
našel jsem, co nikdo neviděl.
Našel jsem pohledy z Paříže
našel jsem smrduté lanýže
našel jsem lehkost, jež si cením
našel jsem více nežli jmění
Našel jsem prázdnou nábojnici
mám ji teď jako společnici…
Cestuje se mnou tam a zpátky
miluje slova mezi řádky
miluje prázdnost bez napětí
byť plnost dneska hrozně letí.
Svou plnost, kterou kdysi měla
jedinou ranou vprostřed čela
tak jako malá rychlá včela
svůj život rázně ukončila.