Já stavím stany každé ráno už hodně přes padesát let když nepadá... tak volám mámo pojď pojedeme na výlet. Před léty vždycky rozjařeně jen co jsi v sedlo usedla my vrhali se proti stěně ty skočit jsi ji dovedla. Však dnešní ráno jak už běžně je lásky moře poklidné mám vykasáno na půl stěžně tvé oči jsou zas nevinné. Až jednou vyplujeme na jih tam někde bude Nový svět lampičky zhasnou, byly na líh jak ptáci vrátíme se zpět.