Vypsanou rukou, jak vyschlou fixou
píši ti dopis a nebuď si jistou
že brečím
potom cos.… třískla mi dveřmi.
Odešlas zhurta, přicházíš s vlajkou
tělem svým lákáš, pod bílou krajkou
co naplat
dobře vím... co se tam skrývá.
Zběsilá jízda do horních pater
z pocitů závrať, jak z výšky Tater
a nápad
že zbývá... jen narvat si břicho.
Nedáš si se mnou játra na roštu
co láhev vína,či džbánek moštu
ať mlčím
ať jsem... už konečně ticho.
Díváš se na mě s pohledem saně
něco tu smrdí fakt nevídaně
a bolí
rozluka... zdá se být jistou.