Život je chytrá Horákyně

dost drahá lóže v prázdném kině

kde na film čučím já a ticho

sotva děj začne, hledám východ.

Však něco mě nutí

na film zírat

byť přebal ten radí

NEOTVÍRAT

popcornu cpu se

plných hrstí

šelmu tu hladím

proti srsti.

Neb každý z Vás je vlastní pánem

tou plnou studní pod rumpálem

tou pramenitou pitnou řečí

tím prostým slovem které léčí

tím sama sobě věrným sluhou

tím spásným deštěm,

po něm duhou

a že to občas trochu bolí?

vrže to, skřípe – od soukolí

kam dostala se trocha prachu

hrách uhnul z cesty

snad ze strachu