„Život osciluje mezi 2 póly – peklem a peklem.“
Občas mě k ránu, po mých snech bolí
vstát se moc nechce, vždyť po údolí
já celou noc jen hlídal stádo
ač dobře věděl, co by rádo.
Na to však nedbám, není mou vinou
že ideály všem rychle hynou
podlehnout toužím, sám tomu hlasu
uprchnout odtud, za moře času.
Však strach mám stále, že z prachu cesty
svět, jak jej známe, s divnými gesty
jak bájný Fénix, z popela vzešlý
otevřel peklo a zbylí vešli.