Život je chytrá Horákyně
dost drahá lóže v prázdném kině
kde na film čučím já a ticho
sotva děj začne, hledám východ.
Však něco mě nutí na film zírat
byť přebal ten radí Neotvírat
popcornu cpu se plných hrstí
šelmu tu hladím proti srsti.
Neb každý z Vás je vlastním pánem
tou plnou studní pod rumpálem
pramenitou pitnou řečí
prostým slovem které léčí
sama sobě věrným sluhou
spásným deštěm, po něm duhou.
A že to občas trochu bolí?
Vrže to, skřípe – od soukolí
kam dostala se trocha prachu
Rozsypals v koutě, řekni brachu
balení trestu, pro svého syna
Ty sám si klečel? Co?
Víš...
to není psina
Však kde je hrách?
Snad,…
že by klečel?
Tuhle v noci strašně ječel
To zaklínadlo dětských hříchů
tak častý pláč, namísto smíchu
kdy noční bubák, straší ve snu
a já se těším
až si
ZHASNU