„Nic není horké tak, aby to jednou nezchladlo!“
Smutno je mi, občas z rána
smutno je, i k večeru
stále bolí v duši rána
na pelesti sedí vrána
prý ať si to neberu.
Kráká svoje teskný songy
oblečená ve smutku
v rytmu srdce hladím bongy
nažhavená držíš gongy
připravená ke skutku.
Někde v dálce nápěv zazní
na smutek, že není lék
smutno není v této básni
pojď ke mně a cesto zhasni
aby skutek neutek.