Občas se dějí...
věci, jež zřejmě,
maj divný původ, řečeno jemně,
děsí...
ač nemám, ke strachu důvod.
Skryji se celý...
zalezu k tobě,
sám v temné díře, zas jako robě,
bdělí...
pocit mám, jak štvané zvíře.
Tak kreslím mapu...
na tělo Henou,
cítím Tvé srdce, tvář vytouženou,
vidím...
život můj tepe Ti v ruce.
Pak se to stane...
erupce lávy,
Pompeje klesnou, z největší slávy,
dolů...
náhle maj představu jasnou
Poklesle křičí....
nejsou zas líní,
bez stopy studu, v hodovní síni,
líčí...
poslední z nevinných zbudu
Jsou chvíle při kterých opadne vše
obavy ..pochyby..
jsou chvíle, kdy si TI dva bez slov rozumí .
Už jsem jí četla..ale tahle je zkrátka pekná, hlavně ta henna :)