já nejsem nic,

jen... pomýlená mýlka, že snad jsem vše, čím nikdy nechtěl být, do koše házím, svá upocená dílka, o básni jediné, o té,

co chtěl bych žít

v ní budiž ukryt čas,

a tiché pastorále,

i snítka pomněnek,

nad nimiž brečím žalem

tak mladý život umírá dík kráse

a lístky okvětní

se snáší na hrob můj