Tam za pouští, mořem, lesy

vždycky bude, jest i bylo,

útočiště, byť mám běsy,

nesklízím to, co jsem nesel.

Tady stojím sám a pevně,

opřený jen o svou duši,

nejsem uvnitř ani zevně,

poprvé mám v ruce kuši.

Co chci trefit dobře tušíš,

moje srdce neochvějné,

stále v stejném rytmu bušíš,

nevíš ani proč bys žilo.

Jenom sklízím, co jsem zasel,

ve všem co mě nezabilo,

byť nacházím vlastní vinu,

rosteme jen díky činům.