Tam za pouští, mořem, lesy
vždycky bude, jest i bylo,
útočiště, byť mám běsy,
nesklízím to, co jsem nesel.
Tady stojím sám a pevně,
opřený jen o svou duši,
nejsem uvnitř ani zevně,
poprvé mám v ruce kuši.
Co chci trefit dobře tušíš,
moje srdce neochvějné,
stále v stejném rytmu bušíš,
nevíš ani proč bys žilo.
Jenom sklízím, co jsem zasel,
ve všem co mě nezabilo,
byť nacházím vlastní vinu,
rosteme jen díky činům.
Už jsem jí myslím četla..ale ano
rosteme jenom..díky činům..
hlavně se nevzdat..
i když ubývá mnohdy ..ta chuť..
dny nejsou ..vždy stejný..
Báseň má silný motiv.
Pěkný den Čeňku. 🍀😉🦋
Dokud se opíráme o vlastní duši, bude ještě dobře.Vlastní srdce máme na mušce mnohokrát, naštěstí se spíše trefí láska, nežli my a nakonec vidíme, že v tom nejsme sami.