Někdy i málo – je nad mé síly,

někdy je síla k ničemu,

to, že se u Zdi nářků střílí,

je výsměch v očích ničemů.

Vždyť oči lumpů – jsou stejně plaché,

strach skrytý v duši není vzdor,

a na vzdor lásce končí krachem,

co bylo včera ještě vzor.

Jenom ty oči – topí se v moři,

co bylo vyplakáno slz,

jsou sny, jež zažehneš a shoří

však jsou i pevné jako tvrz.

Dostal jsem včera – zasněný email,

přemýšlím nad spojením vět,

připomněl mi, jak moc mi chyběl,

zas rukou laskat lásky květ.

Někdy je dlouho – jen pouhou chvílí,

ta chvíle ovšem nekončí,

všechno co cvičíš, to i sílí

stojícím u zdi

zatanči