Myslel jsem ne tebe
a na další takové divoké šelmy
když v tom se zablesklo
snad vzplála, na obloze vědomí
ta dlouho očekávaná
zcela ojedinělá myšlenka.
Ta, jež mění paradigmata
všech vesmírů: „Kudy se jen k tobě dostat má Aylin, když tě chci, šelmo.“
Okno se otevřelo!
Pralesní džungle zavoněla chtíčem
tou nejstarší vůní od stvoření světa.
Touhou kořistí být lovena, skolena
pářena v páře
až do úplného změknutí.
Pozřena.
K naplnění snů však nestačí je snít.
Je nutné povstat, zachytit stopu
a vyrazit (si zub již na prvním schodu).
Bezzubý, stárnoucí lovec...
Náhle, se přede mne spustil
provazový žebřík tvých vlasů.
Hmátl jsem po něm...
Stojím a šplhám.
Euforický zabedněnec
zase jsem nechal doma
všechny své zbraně...
Celá divokost džungle
mě mírumilovně pozoruje.
Lákavě prostírá své staronové plody.
Dolévá poháry mladým vínem
s omamnou vůní
ještě nikdy neprožitých slastí…
Náhle čas ztichne.
Veškerá barevnost přejde
do tlumených odstínů...
Průměrnost klanící se
výjimečnosti.
Teď, v tento moment
mám poslední šanci
se rozhodnout.
„Chci Tě!“
„Vážně to chci?!?“
Pozdě…
Jako již tolikrát se stalo
a tolikrát se stane…
Za hodinu po dvanácté!
Zkoumavě na mne hledíš
a v ruce držíš snítku ratolesti.
Prý přicházíš v míru.
Šeptáš má jména;
všechna, od stvoření světa.
Všechna, co jsem kdy tak hrdě nosil.
Ten příběh nekončí, neboť právě začal.
„Aylin – lásko.“
„Tolik jsi mi chyběla.“