Báseň

je literární dílo psané ve verších, které je většinou krátkého rozsahu a je lyrického ladění. Představuje text, jenž jako celek vyjadřuje, nebo by alespoň měl, osobní výpověď autora o světě, v němž žije. Mnozí, takzvaně „angažovaní“ básníci se staví do role „buřičů“, v nichž poukazují, často metaforicky, na nešvary světa a problémy, které společnost tíží.

LYRIKA

patří k základním druhům literatury (epika, lyrika, drama). Vyjadřuje nálady a vnitřní pocity autora. Lyrické dílo nemá děj, soustředí se na myšlenky a úvahy autora. Události nejsou časově řazené, může probíhat i více časových rovin souběžně. Lyrika často využívá monolog a první osobu. Jazyk lyriky je velice bohatý.

Báseň se často vyznačuje výrazovou úsporností, ovšem zároveň i účelně využívá různé:

Archaismy, Neologismy a Básnické figury.

Archaismy

obecně označují slova zastaralá, která se již aktivně příliš nepoužívají. Užívají se ve specifických jazykových projevech (básně, divadlo, film) k navození atmosféry.

Neologismy

Jsou slova, která jsou v jazyce nově vytvořená a reagují na změny světa a života (společenské změny, politické změny, technologické trendy, atd)

Básnické figury

Stylistický prostředek (též stylistická, básnická nebo řečnická figura) je jazykový prostředek odchylující se od norem běžného sdělovacího jazyka. Stylistické prostředky byly vyvinuty a systematizovány v antickém Řecku. Účelem bylo vytvořit vytříbený jazyk, kterým by se u posluchače vyvolal určitý účinek (poučit, pobavit, citově pohnout).

Příkladem je třeba „Řečnická otázka“