Název pochází z nejznámější sbírky čínských Zenových Koánů : “Brána bez dveří“. Sbírka sestává ze čtyřiceti osmi „případů s autorovým často paradoxním nebo ironickým komentářem a závěrečným čtyřverším, gáthou.

Autorem sbírky byl mnich a učitel Wumen Hukai (1183–1260).

 

Samotný pojem, který doslova znamená „veřejný záznam “, je zakořeněn v čínské právní tradici, ve které původně odkazoval na „precedenty“, na které by se soudci obrátili s žádostí o pomoc, v případě jejich nerozhodnosti přijat nějaký závěr v soudní při. V tradiční čínské kultuře, byl termín Koán spojen řekněme až s detektivními příběhy, ale v ZENu, byl tento termín aplikován na duchovní úrovni a stal se ústředním středobodem ZEN Buddhismu.

​

Koán literatura odkazuje na záznamy dialogů o setkáních mezi mistry a jejich soupeři a / nebo žáky, s objemnými prózami a poetickými komentáři. Koán záznamy byly nejprve uchovány v desítkách sbírek vytvořených od jedenáctého do čtrnáctého století v Číně a Japonsku. V moderním Zenovém tréninku je seznam několika tisíc Koánů obvykle začleněn do studijního plánu, který doplňuje ZaZEN  meditaci nebo prosté sezení.