DŮVĚRA  

Důvěra 

je ochota jedné osoby spoléhat se na jinou osobu. Typickými vlastnostmi, jež jsou díky důvěře vystavovány riziku, jsou  čest, spolehlivost a důvěryhodnost.

Sebedůvěra

je stav mysli nebo pocit, který se vyznačuje nepřítomností nejistoty, ostychu nebo rozpaků a je provázený klidnou vírou v sebe a své schopnosti, beze stop podceňování nebo nadutosti“. Definuje, jaký postoj má člověk k sobě samému, co prožívá, co cítí a jaké má potřeby.

MOTIVACE

Projevy důvěry jsou motivovány možností získání nějaké výhody, např. nabytí informace nebo přijetí zaměstnance pro práci, která vyžaduje nakládání s utajovanými skutečnostmi. Oběma entitami ve vztahu důvěry mohou být jak bytosti, používající přirozenou inteligenci, tak umělé systémy; příkladem případu, ve kterém jsou obě strany reprezentovány umělými systémy, je důvěra webového prohlížeče v certifikační autoritu.

Spoléhání na druhou stranu (člověka, instituci, věc, …) je odvozováno od vnímání jejích schopností a její věrohodnosti. Důvěra se vždy vztahuje k budoucnosti, a musí se tedy opírat o věci, které nelze bezpečně vědět; vždy je tedy spojena s nejistotou a rizikem.

 EXTRÉMY NEFUNGUJÍ

Přehnané sebevědomí a nedostatečné sebevědomí jsou extrémní polohy, kterých je lépe se vyvarovat. Ideální stav čehokoli je rovnováha a k té bychom měli směřovat všechna svá konání. Realistické hodnocení vlastních schopností umožňuje lidem najít zdravou rovnováhu mezi příliš malou a přílišnou důvěrou.

Příliš malá sebedůvěra může lidem zabránit riskovat a chopit se příležitostí – ve škole, v práci nebo ve společenském životě.

Příliš mnoho sebevědomí se může projevit jako domýšlivost, arogance nebo narcismus. Přeceňování vlastních schopností může také vést k problémům, jako je nedokončení projektů včas.

BUDOVÁNÍ DŮVĚRY A SEBEDŮVĚRY

Děti – a zvláště dospívající – se mohou potýkat s nejistotou a pochybnostmi o sobě samých, když procházejí různými rodinnými, školskými, přátelskými a romantickými vztahy. Rozhodující roly nemůže sehrát nikdo tak dobře, jako rodiče dítěte a stačí k tomu opravdu tak málo, jako je být dobrým vzorem.

Jak vést k sebevědomí děti?

I když rodiče mohou být pochopitelně v pokušení pomáhat dětem řešit každou výzvu, která se jim postaví do cesty, je více než prospěšné nechat děti, aby řešily problémy samy. Je důležité pomoci jim se v problému zorientovat, učit je prospěšnosti nadhledu, naučit motivaci a pomoci vštípit jim silný pocit sebevědomí a sebedůvěry.

A co teenager?

Co se zanedbá fatálně v ranném dětství se těžko teď dohání. Budování sebevědomí je v tomto věku závislé na dostatku svobody v rozhodování, jakou rodiče svému dospívajícímu potomku poskytnou.  Mohou podporovat cíle dospívajících, brát jejich chyby jako jejich zkušenosti s učením a neúspěchy jako důkaz snahy. Podporovat je v získávání praxe a vytrvalosti. Takto může rodič sehrát důležitou a prospěšnou roli a dospívajícím pomoci věřit v sebe sama.