Málokomu dnes běžné oblečení prostě sedí. Bývalo to jinak? Jak se změnilo to, čemu dnes říkáme "fashion" průmysl a co se s tím dá dělat?
Minule jsem se rozepsala o tom, jak je dnešní oblečení, vyráběné ve velkém, velikostně, střihově a stylově nevhodné pro většinu lidí, a proč to tak je. Dnes přidám text o tom, jak myslím, že jsme se sem dostali a co s tím můžeme dělat.
Začala bych docela jednoduchou myšlenkou: "Kdysi dávno" nebylo obvyklé mít velký, plný šatník, neočekávalo se, že bude každý mít spoustu "outfitů" a hlavně - oblečení bylo šité každému na objednávku a na míru.
Proč to tak není teď?
Na světě žije moc lidí, málo švadlen a krejčích, moc šikovných strojů a přílišná spousta špatných vzorů. Je potřeba ošatit miliardy lidí, kterým je neustále opakováno, že mít málo oblečení je nevhodné. Přišla masová výroba, kterou dotovala (a místy stále ještě dotuje) levná dětská práce. Velcí manažeři ale brzy přišli na to, že stroje na rozdíl od dětí nechtějí jíst, jít večer domů, spát a podobné hlouposti. A navíc jsou přesnější. Stroje se naučily rozlišovat velikost S, M a L a to už jsme v současnosti. A to vynechávám tu část, jak se tyto zaběhlé velikosti každým rokem zmenšují.
Takže co teď?
Málokdo má dost peněz na to, aby si kupoval spoustu na míru šitého oblečení. Málokdo má na to, koupit si vůbec nějaké oblečení šité na míru.
Tohle není problém, který by se dal přes noc vyřešit. A ani přes rok.
Něco malého ale může udělat každý sám pro sebe - tak trochu se v mnoha ohledech vykašlat na očekávání společnosti. Neříkám, že máte začít po světě běhat nazí (i když je to pohodlné) a odmítat ten "hrozný fashion průmysl". Chce to jen pár malých krůčků:
Najít svůj osobní styl. Když zapomeneme na to, jak se oblékají ostatní a zjistíme, v čem je dobře nám, budeme kupovat méně oblečení, které nám nesedí.
Snížit množství "outfitů", které máme. Přece jich nepotřebujeme desítky, jen máme ten pocit - mají je přece všichni. Když budeme kupovat méně, našetříme na ty jedinečné kousky, co doopravdy sedí.
Když je něco opravdu "to ono", ale střih je někde trochu mimo, můžeme si koupit větší velikost a náš vysněný kousek si nechat u švadleny upravit. Je to levnější varianta šití na míru, ale stejně účinná.
A pokud jsou švadleny i tak drahé, nebo je jich málo, zbývá ještě jedno - šití je skvělý koníček. Co Vy víte, může být i výnosný.
Ale pokud ještě stejně jako já stojíte v kabince a máte pocit, že Vás asi někdo špatně vyrobil, nezapomeňte na to, co fashion chce, abyste zapomněli:
To oblečení má být vyráběné na Vás, ne Vy na oblečení.
Příště, až si v té kabince budete říkat "Co je se mnou špatně?", zkuste si místo toho říct "Co je špatně s nimi, že nemají nic na mě?"
Z.
Jelikož jsem přečetl obě části najednou šoupnu komentář sem.
Jednak , dodnes nechápu jak někdo může objednávat oblečení přes internet.
A to se týká i mé ženy. Takže to není výstřel na prázdno nýbrž o zkušenost spojenou
s mnohanásobným balením špatně odhadnutého oblečení a posílání tam a zpátky.
Druhak jsem zjistil že mám hned několik velikostí trik, košil, i kalhot a nejen to ale dokonce i tři různé velikosti bot. Proto když už se rozhodnu obohatit svůj mizerný šatník pak jedině v kamenném obchodě po několikerém trpělivém zkoušení. Tak to je asi vše. Prima článek:-)