ZEN, čínský Chan, korejsky Sŏn či Seon, vietnamsky Thien
Jedná se o důležitou školu východoasijského Buddhismu, která představuje hlavní proud klášterní formy mahájánového buddhismu v Číně, Koreji a Vietnamu a tvoří přibližně 20 procent buddhistických chrámů v Japonsku. Slovo pochází ze sanskrtské Dhyany a znamená meditace.
Ústředním bodem učení ZENu je víra, že probuzení může dosáhnout kdokoli, ale vyžaduje to, aby dotyčného mistr naučil správné formy duchovní kultivace. V moderní době byl ZEN ztotožňován zejména se světským uměním středověkého Japonska jako je čajový obřad, malba inkoustem, zahradnictví až po umění lukostřelby.
V zpopularizovaném používání se význam a tradice ZENu, jako životní filosofie, v mnohém výrazně vzdaluje původnímu konceptu a dokonce se spojuje s jevy, které postrádají jakýkoli vztah k ZENu a nebo jsou přímo v rozporu s jeho učením a praktikami.
Comentários