Občas se otočím… ( v naivní představě )
ze všech mých pomníků nestojí nic
( no copak jsi čekal ?)… stínohra v mé hlavě
po stínech z jeskyně jenom pár skic.
Vzpomínky jak vítr… ( tak náhle blažený )
vymetám z chrámu ven, veškerý prach
( stínohru na stěnách )… hrál život statečně
teď v záři vědomí
však procitá strach...
Comments