Zázraky života - 2

Můj zázrak pro dnešní den

Znáte to, když vám všichni kolem říkají, že máte tu jednu věc vzdát, ale vy prostě nemůžete? Ptáte se sami sebe jestli nejste naivní, ale stejně si nemůžete pomoct... Co kdyby se stal zázrak, že?

Dnes jsem z bazénu vylovila ptáčka. Šla jsem kolem docela náhodou, jenom nasbírat trochu ovoce. Byl to malý vrabec, očividně letošní mládě, to není nic nového, máme na domě nespočet jejich hnízd. Ten drobeček se sotva hýbal, byl tak vyčerpaný, že se ani nehnul, když jsem ho lovila z vody.

Jen odpočíval, trochu se cukal - musel být úplně v šoku. Po chvilce začal zavírat očíčka a nějak mi došlo, že jestli usne, už se neprobudí. Tak jsem na něj lehce foukala, trochu s ním třásla a mluvila na něj. Díval se na mě trochu ukřivděně: "Nech mě spát, obřice, copak toho dneska nebylo dost?"

"Dravý" pes - no uznejte, nad vrabcem má navrch.

Stáli jsme kolem něj čtyři, když se začal třást a hodně cukat. Očividně ty pohyby sám moc neovládal. Dvě z jeho sudiček na jeho smrtelné bazénové síťce říkaly, že bychom ho měli ušetřit trápení, že se z toho už nevyklube. Ty zbylé dvě, včetně mě, mu chtěly dát šanci. Ten malý vzdor, se kterým na nás občas mrknul nám dodával naději. Proto jsme ho nakonec schovali před našimi dravými psicemi na slunné místo v květináči.

O pár minut později byl už náš drobek na nohou a v očích měl spíš odhodlání - co nejrychleji být od těch obrů co nejdál. Když jsme ho přišli zkontrolovat asi o půl hodiny později, přímo před námi frnknul a byl pryč! Jako zázrakem. Zachránili jsme mu život.

Co z toho plyne? Tři věci:

- Život sám je zázrak, ať je malý nebo velký. Respektujme ho všechen a mějme s ním trpělivost.

- Pokud máte přese všechny překážky pocit, že jdete správným směrem, věřte svým instinktům.

- Zázraky přicházejí v různých podobách a velikostech. Je na nás, jestli si jimi zaplníme život - všechno je jen o tom, jakými věcmi a jak se necháme ovlivnit.