​

 

Vyšla ze vrat...

   

Zkoumavým pohledem

módního designera

sjela můj zevnějšek

Nadhodila, že ona

je opravdu tím,

koho hledám

Všimla si mého,

jistě znatelného úleku

a s pobavením se optala

Kde že ho mám...

.

Chtěl jsem ji odpovědět,

že jako vždy na svém místě,

ale její úsměv mě odzbrojil

Myslím, že dobře věděla

kde ho mám...

.

Byla okouzlující

Vlasy jako slunce

zapadaly za její ramena

V očích jako smaragdy

se zrcadlily

všechny přísliby,

aby zároveň

varovaly i lákaly,

jako oči pumy

jež se zájmem pozoruje

svou kořist...

.

V jedné ruce držela

francouzský klíč

a druhou zlehka,

snad nevědomky,

jakby

sama sebe hladila,

utřela o stehno...

.

Navlečena

do blankytně modré

kombinézy ARAL

Na tváři male čmouhy,

snad od oleje či kolomazi,

působily dojmem

maskování...

.

Podala mi ruku

a se slovy

„Tak kde stojíte?

Nebojte, já mu neublížím“

se mi zadívala

hluboce do očí...

.

„Stojím nedaleko“

vypravím ze sebe

a začínám si uvědomovat,

že dívat se

odjištěné pumě do očí

je zážitek...

       

                ... k nezaplacení