"všichni se jednou probereme",

 

říkal jsem si,

zatím to ovšem byla obvyklá nuda

obličeje známé i neznáme

se pomalu míhaly,

ne mém nebi,

jak vycházející a zapadající

objekty pochybného významu

.

upřeně na mě za zíraly,

evidentně fascinovány okolností

mého probouzení

.

.

Jinakost…

to je to slovo…

.

nic tak člověka, v jeho pomýlenosti

a víře v nezničitelnost hmoty

nefascinuje,

jako právě stav probouzení

.

když už se ale jednou

(či dvakrát probudíte)

zažijete i pro vás,

tyto tolik osvěžující chvíle,

jež nelze popsat slovy

neboť platí, že:

.

„ jinakost je nepřenosná “

.

a je v celku jedno

odkud k vám ona dolétla

.

zda jako kulka do týlu

či konopné lano a pod nohama prázdno

zda náhle,

nebo pomalu

.

zda brzo

zda už včera bylo pozdě

.

jinakost je dar spravedlnosti

jediná jistota v nejisté existenci

důkaz pomíjivosti

neboť časem,

až se existence této hry nabaží

 

i jinakost pomine