​

(* dvoudílné -v barvě kobaltová modř – to se zas prohnu)

(věnováno a psáno pro eM)

 

 

ležím ve vaně

námořník přes palubu

a dříve než hodili mě 

do těchto necek s dutou vodou

tak rozbili mi hubu

ale já ani necek....

..

namydlený do pohody a voňavý, 

jak voní mi jen spodní prádlo Petry

hraji si se svým údem jako v té písni

„námořník a stěžeň

vrzni si - však nežeň“

a pozoruji s úsměvem

své chlupaté pštrosí nohy...

..

kolem hlavy mi proletí dubový soudek,

letí si na rum  

zažehlé zbytkové palivo plá ohnivým ocasem

dlouhým jako kopí na kterém

sedí černé kuře s červenou kuklou

vypadá jako datel a na pozdrav

mi mávne křídlem...

..

mraky jsou zralé tak akorát

jen spadnout na zem

a začít se koulovat...

..

vzpomněl jsem si,

že se mne kdysi někdo ptal,

co nedělám?

a já odpověděl, že to co už je hotové!

takže se soustředím jen na to,

co zatím není...

..

z papíru se vykrojily labutě,

vlétly do formace planoucího slunce...

..

já najednou,

snad výpadkem mých zábran

vidět neviděné, zažít nezažité,

ucítit ticho v extázi vzdechů,

ochutnat nektar tvůj všech smyslů

pocítil šílenou touhu

se zas do Tebe ponořit 

oceáne můj Tichý....

..

dívám se na tebe, jak hraješ na klavír

bosé nohy Ti omývají vlnky

ty šťastné a silné,

jež touha po dotyku a po polibku

donutí najít poslední zbytky sil

sil celého oceánu a  vzrušené vlastním vlněním

jak v tanci za zpěvu  Katie Melua

se vrhající  k tvým nohám

ve vidině pomíjivě krátkého doteku....

..

nijak to nevnímáš jsa soustředěna 

jen na každý jednotlivý pohyb

tvých štíhlých prstů...

..

na sobě spodní prádlo mé oblíbené značky

Simone Péréle – Implicite

barvy kobaltová modř

a klapky klavíru jaksi sami od sebe

padají a klesají a stoupají až na vrchol

kde zpění -  jak vlny oceánu...

..

tóny se tisknou do partitury srdce,

když procházíš ulitou k zrcadlu

poskládanému do obrazce

obrazu knihy ze které raší stromy

co se rozvíjí v ladných obloucích peří

a zanecháváš indicie chvění...

..

mám tajné přání

které nemůže být splněné

protože vlak přes něj nejezdí,

ale nemůžu se ho vzdát,

tak, že...

..

nastavil jsem si trysko-prsty na rukou

s pulzním motorem na všech deseti

obalil se celý sněhem

do podoby sněhuláka...

stanu se astronautem a poletím

tak dlouho jak jen to nebude možné

proto, abych tě zase spatřil

..

ty mě už zezadu neobejmeš

nepolíbíš na šíji 

ale řekneš

"Sbohem, harmonii už nehledám

Stačí mi, když uvidím duhu

Pak budu vědět, že on 

je ten pravý"

....