za svitu měsíce

schovaný ve křoví

krčí se má duše

křičí a hladoví

 

svéhlaví démoni

sápou se po krku

monstra tak děsivá

že není úniku

 

tváří se divoce

útočí na tvůj cit

záchvatům emoce

brání jen krahujci

 

vyletí vysoko

střemhlavě padnou níž

žít jenom na oko

nelze, jak dobře víš

 

za svitu měsíce

tvé srdce nevinné

v pařátech krahujců

tlukoucí spočine

 

nesou tě na křídlech

ach není návratu

 

slyšet je jenom vzdech

 

slyšet je jenom              vzdech

vzdech

 

vzdech

         

a prázdno v pařátu