Když se tak koukám o krok zpátky

Jen malý ždibec, míň než nic

Vidím, že život je vždy vratký

Je jako chleba o dvou kůrkách

On taky má svůj rub a líc

 

Tak na něj křičím z plných plic

 

Tak na něj řvu ve skrytu duše

Ty vole, ty máš móresy

On se však tváří stále hluše

Jako ty ženy ve svých burkách

S radostí skrývaj excesy

 

Pak v slzách smíchu řeknou si

  

Jen tak - co za nehet se vejde

Tak málo stačí k úžasu

Čím více chci, tím karta nejde

Život je příběh o dvou kulkách

Dej mu ji rovnou na kasu

 

Až dojdou, tak si nafasuj

 

 

Pak úžas spatříš v jeho očích

A hlasem, který chvěje se

Jenom tak hlesne – Já jsem kočí?

Promiňte prosím, už jsme v Hůrkách?

Nikomu věřit nechce se

vždyť .... byla to jenom

 

vždyť .... byla to jenom

Přeci ... byla to jenom

 

ne ? 

 

B y l a   t o    j e n o m

 

R   e   c   e   s   e

 

 

(tečka)