JEJÍ SVĚT

seděla za klavírem

vznešená ve své oddanosti

smyslům...

vnímal to podobně

jako ona

když k ní zezadu přicházel

se strachem, aby se nelekla

a nepřerušila tak

rostoucí harmonii...

téměř, jako by ten klavír

v ten moment oživl

pouze a jenom proto

že ona je s ním

a klavír je v její přítomnosti

to zdá se být, že stačí

k zázraku…

ona hladí jeho klapky

jemnými pohyby

svých štíhlých prstů

nabízí rytmus i spád

pomlky i děj

a klavír to vnímá…

zcela oddán přítomnému okamžiku

svobodně, z vlastní vůli

svým hlasem

slovy tónů

reaguje ...

nastalá situace

vyvolává myšlenku

že ona ten klavír spíše uklidňuje

chlácholí

nežli by na něj

jen hrála...

muž opatrně zakašle

ve snaze na sebe upozornit

popojde blíž

ovšem klavíristka

se ani nepohne...

melodie omamně tančí

dotýká se mužova těla

i srdce

které začíná synchronizovat

svůj tlukot

s vše prostupující melodií...

vztáhne ruce

v touze znovu obejmout

pocítit

jemu tak drahou ženu

ale v objetí je prázdno

tak dojemné, citlivé nic...

poklekne na podlahu

i přesto, že už dobře ví

co bude následovat

ta stále stejná, opakující se iluze

vidina jeho manželky

dokonale přesvědčivá

podmanivě reálná, s ním je

ale i není…

zatím co on, se pomalu zvedá

hudba nabírá na intenzitě

klavír lehce vibruje

klapky padají a stoupají

jak je, jakási neviditelná síla

stlačuje a opět uvolňuje…

na to už si ovšem zvykl

počká, aby přesně

s posledními tóny

Bachova Preludia C major

zavřel za sebou dveře

a tiše

opustil její svět…