JEJÍ SVĚT
seděla za klavírem
vznešená ve své oddanosti
smyslům...
vnímal to podobně
jako ona
když k ní zezadu přicházel
se strachem, aby se nelekla
a nepřerušila tak
rostoucí harmonii...
téměř, jako by ten klavír
v ten moment oživl
pouze a jenom proto
že ona je s ním
a klavír je v její přítomnosti
to zdá se být, že stačí
k zázraku…
ona hladí jeho klapky
jemnými pohyby
svých štíhlých prstů
nabízí rytmus i spád
pomlky i děj
a klavír to vnímá…
zcela oddán přítomnému okamžiku
svobodně, z vlastní vůli
svým hlasem
slovy tónů
reaguje ...
nastalá situace
vyvolává myšlenku
že ona ten klavír spíše uklidňuje
chlácholí
nežli by na něj
jen hrála...
muž opatrně zakašle
ve snaze na sebe upozornit
popojde blíž
ovšem klavíristka
se ani nepohne...
melodie omamně tančí
dotýká se mužova těla
i srdce
které začíná synchronizovat
svůj tlukot
s vše prostupující melodií...
vztáhne ruce
v touze znovu obejmout
pocítit
jemu tak drahou ženu
ale v objetí je prázdno
tak dojemné, citlivé nic...
poklekne na podlahu
i přesto, že už dobře ví
co bude následovat
ta stále stejná, opakující se iluze
vidina jeho manželky
dokonale přesvědčivá
podmanivě reálná, s ním je
ale i není…
zatím co on, se pomalu zvedá
hudba nabírá na intenzitě
klavír lehce vibruje
klapky padají a stoupají
jak je, jakási neviditelná síla
stlačuje a opět uvolňuje…
na to už si ovšem zvykl
počká, aby přesně
s posledními tóny
Bachova Preludia C major
zavřel za sebou dveře
a tiše
opustil její svět…
