Znám slova, která

znějí sladce

I ta, co znějí kysele

jak mámy pusa...

po pohádce

I Tvá krev na rtu...

kvůli hádce

vždyť nejsme žádní

andělé…

Ať "Padlý" jsme

či v nebe vzatí

za noci temné v záři hvězd

nám v zákristii

zlo se ztratí

z duše ho smyjí

všichni Svatí

pak slova zazní

na Tvou čest…

"ať chráněn jsi, byť dosud nebyls

teď nesen vpředu, cos dříve stál

ať záříš světlem, ne stínem v šeru

teď odvahu máš ke všem směrům

kterých ses včera ještě bál…"

Jsou slova, která nejsou slovy

co přesahují nás i svět

z nich věcnost vplétá do soukolí

náš život z písmen do pár vět.

Nechť přáno je Ti prostým slovem

„Ze mě jsi vzešel“ (to pro svůj let)

„Buď jenom bdělý“ (a nezapomeň)

„Ty jsi ten tvůrce a Tvůj je svět“

"Tak vyrazte..."

"Kam zase proboha?"

"No,....hledat svou duši!"

trochu se bojí,

i když tuší,

že ve Vás není

žádná zloba,

že v nikom není vlastně zlost

že jsme jak včely, když se rojí

nebo jak pes

co ztratil kost…

"Tak vyrazte...

a pozdravte ji"

řekněte: „Ahoj“, to na mou čest,

pomáhá tomu, kdo se bojí

že uslyší jen špatnou zvěst

stavějte mezi sebou mosty

na cestě k sobě...

pro radost...

vždyť přece platí

„Kdo dnes je Pánem...

ten bude zítra, zase jen Host“