Je v každé prosté lidské touze

ten strachu kus

i chuť se vzpouzet

ten z obav mrak

mlžící cestu

a každý pád

je pýcha v gestu

 

Je kluzko z ledu, pak to bolí

ten držko-pád

když neosolí

ten starý bus

po cestě nikam

na bolest svou

si těžko zvykám

 

Je blivno z letu, vlhko na rtu

ten hlasů jek

v hlavě své skartuj

ten křídel šum

motýlů v břiše

tak klidně spi

už budu tiše

 

t           I

          C h         é   

 

 

T   i      ch                  o

 

 

.... až na ty...

 

 

divné zvuky 

 

... v tikotu tikot

... po čase čas

... padají hvězdy kolem nás

 

jenom ten hlas

... jenom ten hlas

 

proč?

.... duní v míše

 

to

život pro smrt

 

své verše píše