Až všechny moje básně zhynou

Až nenapíši nikdy jinou

 

... až poznám ... sebe

... do morku kostí

 

Že radost nejde bez bolesti

Že každý sklízí jen, co seje

 

... a něco v nás ... ví

... kam to spěje

 

Že nic tu není natrvalo

Že není už, co bývávalo

 

Co bývávalo ... snad už není

A život sám je

 

... sen i není

... poznání lásky v uzardění

 

Na čele vrásky

i

škola bez docházky

 

A taky chtění ...

 

odhalit skryté, uchovat vryté,

prožít už žité, užívat vžité

 

... bez nadsázky

... život je pole plné lásky

​

​

.

​