Neodcházej do snu, vydrž chvíli ještě

stín mě stále svírá, silou jako kleště

vlasy sněhobílé - oči žhavé uhlí

v tváři rysy krásné, v ledu jak by ztuhly

 

Co je náhle tuhé může zase změknout

Život je jak ryba na dně může leknout

Co pak dělat s rybou, když se sliby plní

U akvárka kocour nedočkavě vrní

 

 

V otevřené kleci slavík tiše zpívá

Život v tónech zazní, krátký refrén mívá

Ať dáš zrní rybě, přesto neodletí

Stejně jako děti čeká na objetí

 

 

Otevíráš klece, jedno velké prázdno

Sklizeň bývá špatná, je-li neoráno

kocour líně plave kalnou vodou řeky

skřivan ze dna studny, vyluzuje skřeky

 

Slunce stále klidné, střeží naše kroky

Na cestu nám svítí po všechny ty roky

Osvětluje cesty napříč naší duší

Vybrat je už na nás, která z nich nám sluší

 

Všichni takto dojdem

Kam?

 

to přeci tušíš