Na mostě Karlově, stejně jak na jiných

Občas zní dávný smích

Těch mrtvých, nevinných

 

To duše zbloudilců od konce ke konci

Putují bezčasím jako ti šílenci

 

Zbavení iluzí o mostu proměny

Status Quo zůstává pro všechny neměnný

 

Náměstím Karlovým, pomalu táhne dav

teče skrz jak voda, hučí si jako splav

 

Emauzským opatstvím postavy v kápi jdou

Srovnáni ve víře, hříchy, že neprojdou

 

Srovnávat v zástupy z důvodů bezbřehých

Nepáchne nic hůře, než těla nevěrných

 

Příchodem opata dav chvíli ztiší hlas

Však oheň v hranici zas zažehne kvas

 

Mastný a slizký dým, jak by byl z černých per

Chytá se na tělo,  dav slepí jak tér

 

Když tělo bez duše smaží se v plamenu

Dav z hrůzou přihlíží to lidské zmatení