poezie v próze

dívám se na jeho poslední obraz

a v tichém rozjímání nad ním

nad Zahradou u Daubigny

si říkám,

co tě k tomu Vincente vedlo

odejít

zbavit se možnosti dosáhnout

na dokonalost

 

dnes se na to již Van Gogha nikdo neoptá

zbývají nám jen spekulace

sebevražda?

následek náhodného postřelení při pijatice

kdo ví?

 

velký holandský malíř sám občas tvrdil,

že nic lepšího než doposud namaloval,

již nikdy nenamaluje

a utápěl své deprese v Absintu

kdo ví?

 

život se neustále vyvíjí a roste

nic v něm není dokonalé

a pokud něco dokonalosti dosáhne

zmizí to.... je to navždy vymazáno

 

buddhisté pro to mají jedno slovo

nirvána

 

doslovný překlad však znamená

„sfouknutí svíčky“

 

světlo zmizí, je navždy pryč

navždy zmizí v nicotě

 

neprahněme po dokonalosti

ale těšme se z procesu tvorby

a malujme nové a nové obrazy

 

Rabindranáth  Thákur napsal šest tisíc básní

každá z nich je učiněná krása

když veliký básník umíral

loučil se s bohem slovy

 

„napsal jsem šest tisíc básní,

ale toužil jsem napsat jen jednu“

 

šest tisíc selhání?

básníkova poslední slova byla

„bože pošli mě zpět... pamatuj, že nejsem dokonalý...

prosím Tě pošli mě zpět“

 

 

opravdu nejsme dokonalí

a máme-li v sobě boží jiskru

ani on nemůže být

 

je dokonale nedokonalý

 

proto je možný růst, proto je možný vývoj

proto je možný pohyb vpřed

 

 

život je snaha zdokonalit nedokonalé