poezie v próze

​

lidé se neumějí radovat

příliš investovali do pocitů utrpení

 

když jste totiž v dětství nešťastní

projevují vám rodiče lásku a péči

když jste nemocní, starají se o vás

 

ale jste-li šťastní a zdraví, nikdo se o vás nezajímá

nikdo vám nevěnuje pozornost

a pozornost je výživou ega

bez ní nemůže žít

musí ji mít stejně jako vy potřebu dýchat

 

kdykoli jste šťastní a zdraví, rodiče si vás nevšímají

protože to není třeba

ale když jste nemocní, nešťastní, pláčete a naříkáte

celá rodina vám věnuje plnou pozornost

 

proto jste vytvořili tuto nouzovou situaci

 

přestanou pracovat

maminka přiběhne z kuchyně

otec odloží noviny a všichni se zaměří jen na vás

 

a egu to přináší velké uspokojení

tak postupně přijmete jeho způsoby

 

jste nešťastní a lidé se vám věnují

jste zoufalí a všichni s vámi soucítí

 

pozorujte se a všímejte si, jak využíváte svá „neštěstí“

pak pochopíte, proč se nedokážete upřímně radovat

 

my se však rodíme radostní

člověk je přirozeně šťastný a nic k tomu nepotřebuje

může se radovat třeba jen z toho

že sedí a je sám se sebou

 

proto se musíte rozhodnout

 

chcete-li být opravdově šťastní, musíte být nikdo

bez vnitřní potřeby připoutávat na sebe pozornost

bez potravy pro ego

 

lidé když mohou projevit pozornost a soucit

mají pocit, že jsou na tom lépe než vy

mají navrch

jejich ego je spokojeno

 

ale i to vaše

protože si říká: „No vida jak jsem důležitý“

 

a ego je uspokojeno na obou stranách