poezie v próze

​

povím vám příběh

který se udál před dávnými časy

 

v době, kdy žáby ještě uměly mluvit

 

a pořádaly podivné závody

 

jedním takovým byl i ten

jehož cílem, bylo dosáhnout vrcholu vysokého skaliska

 

závodu se účastnilo značné množství žab

ale i neméně početné množství žabích diváků

 

závod konečně začal

 

žádná z přihlížejících žab nevěřila

že je možné vrcholu dosáhnout

 

a snad i proto

se kolem tratě namísto povzbuzování

ozývalo jen výsměšné skandování

 

„Kam se to hrabete?“, „Vždyť to je nemožné“

 

vše nasvědčovalo tomu, že diváci mají pravdu

závod postupně vzdávalo stále více žab

 

publikum dál křičelo své: „ To je nemožné“

nebo: „Tak to vzdejte, nežli se zabijete“

 

a vskutku, postupně to vzdaly všechny

všechny až na jednu

 

ta neúnavně šplhala po strmém svahu

až nakonec stanula na samém vrcholu

 

přihlížející davy jen civěly

hlasitě kvákaly

debatovaly

 

neschopny pochopit

jak mohla něco tak zjevně nemožného dokázat

 

nakonec se jedna z nich osmělila

 

přistoupila k vítězce a zeptala se ji

čemu vděčí za to, že to dokázala

 

zjistila

 

že ona žába je hluchá