poezie v próze

​

vidíme je všude

dívají se na nás

promlouvají k nám svá moudra

hrají své naučené role

prezentují nám své úspěchy

 

tak pomíjivé

 

máme pro ně jednotné označení

tím slovem je „osobnost“

jak to zní důležitě

jak moc toužíme po tom slově

 

osobnost se stala modlou

stala se důležitější než osobitost

a to co do nás vtiskli druzí

se stalo důležitější, než to

co jsme dostali od boha

 

maska a role na divadle světa je důležitější,

nežli naše osobitost,

nežli naše individualita,

naše jedinečnost jedince

 

společnost z nás chce mít osoby

jasně čitelné s předpověditelným chováním

lehce ovladatelné

stádo

 

upírající své žíznivé oči touhy

při cestě pouští

k fatě morgáně, k iluzi osobnosti

 

pro společnost to je výhodné

nepotřebuje neřízenou, neovladatelnou střelu

individualitu

jedinečnost jedince

 

Ježíš musel být velmi nepohodlný jedinec

jinak by ho nezabili, nezavraždili, neukřižovali

kdyby byl osobností

nebyly by s ním problémy

 

mohl se stát uznávaným rabínem

dožil by se požehnaného věku,

v blahobytu osobnosti

skláněly by se před ním masy

a židé by na něj vzpomínali jako na velkého světce

jenže on byl jedinec

byl příliš velký buřič

a tím si zadělal na problém

 

stejně jako mnozí jedinci před ním i po něm