poezie v próze

člověče kde jste se tu vzal?

slyšíte mě?

 

lekl jsem se, až jsem se málem posral

když jsem otevřel dveře a uviděl ho

 

svůj ne moc velký byt znám dokonale

alespoň myslím, že

3+1 není tak hodně, abych se v něm nevyznal

před chvíli jsem těmi dveřmi prošel

sice v opačném směru

ale jsem si jistej, že tam nikdo nebyl

 

a najednou, jak lusknutím prstu

je všechno jinak

 

pradávná poplachová reakce na intenzivní stres

napadla mě poučka z hodin biochemie

a hned jsem si uvědomil,

jakým kalupem se právě teď

do těla vylučuje adrenalin a noradrenalin

 

buď ho něčím majznu, ale čím ?

říkal jsem si

a nebo jako  ....  co ?

oknem to nejde,

skákat ze čtvrtého patra se mi nechce

 

kdesi v koutku duše se objevilo něco ...

a podobně jako Platon v podobenství o jeskyni

jsem si uvědomil, kde je řešeni

je to zvědavost,

tak velká, že překoná i strach

 

vyšel jsem ven z jeskyně

tedy obrazně řečeno,

jinak jsem se opatrně šoural vlastním pokojem

k chlapíkovi, který dělal, že mě nevidí

 

podal jsem mu statečně ruku

bral jsem to gesto,  jako znamení míru

 

ruka prošla jeho tělem

 

chvilku jsem stál jako opařený

a pak mi to konečně došlo

 

no jasně .... halucinace

Dimethyltryptamine neboli DMT

moje epifýza, ta malá žláza v mozku se asi zbláznila

a produkuje toho nějak moc

 

s radostí sobě vlastní jsem si luskl prsty

dělám to tak vždycky, když na něco přijdu

 

bez povšimnutí jsem prošel chlapíkem

rovnou ke dveřím do koupelny
jediné co teď potřebuji je sprcha

myslel jsem si

 

vzal jsem za kliku

otevřel dveře

 

a .... do prdele

 

přede mnou byla nádherná laguna

její tyrkysová modř ladila 

s bujnou vegetací všude kolem  

a z velké výšky do ní padal vodopád

 

že by to bylo jen tím lusknutím ?

napadlo mě,

 

ale to už jsem se smál

 

prošel jsem dveřmi

a pomalu, pomaloučku

 

jsem je za sebou zavřel