poezie v próze

seděl jsem pod stromem

a dělal vše, co bylo třeba

 

stále však něco chybělo

něčeho se nedostávalo

 

chyběl mi nějaký článek

těžko postižitelný, těžko polapitelný

 

tak jsem jen seděl a čekal

 

najednou jsem uviděl padat list

suchý list

 

pomalu se snášel k zemi

poddával se pohybu větru

vítr vanul na sever a on letět s ním

pak se vítr stočil na jih a list letěl s ním

 

najednou vítr ustal...  list spadl na zem

bez jediné stížnosti, bez boje

ležel a pokojně odpočíval

 

poté co se vítr vrátil,  list se znovu vznesl

tentokrát vysoko k obloze

kde mi zmizel z pohledu

 

v tom okamžiku jsem pochopil

to poselství ťalo do živého

 

úsilím dosáhneme mnoha věcí

chceme-li však být v jednotě

musíme nakonec svého úsilí zanechat

 

tím můžeme být v souladu s celkem

 

a máme šanci dosáhnout na Tao

 

 

 

jak kdysi před dvěma a půl tisíce lety

řekl mistr Lao-c’ 

 

„

- Moudří vynikají, protože vidí sami sebe

   jako součást celku.

- Září, protože nechtějí oslnit.

- Dosahují skvělých věcí, protože

   nevyhledávají uznání.

- Jejich moudrost je obsažena v tom,

   jací jsou, ne v jejich názorech.

- Odmítají se přít,

   proto se nikdo nepře s nimi.“