poezie v próze

​

na dvorku trochu zmateně pobíhá houf slepic

najednou

z ničeho nic, přiletí přes plot fotbalový míč

a přistane uprostřed hejna

 

přispěchá kohout

obchází míč ze všech stran

a když si ho pozorně prohlédne

řekne: „Já si neztěžuji děvčata, ale podívejte se,

jakou práci odvádějí vaše kolegyně od vedle. “

 

u sousedu se vždy dějí samé úžasné věci

tráva je o trochu šťavnatější, růže jsou růžovější

všichni vám připadají tak šťastní

 

neustále se z někým poměřujeme

a druzí dělají to samé

 

možná vám soused závidí zelenější trávu

možná vy jemu, že má krásnější ženu

 

z dálky ale sousedova tráva

vypadá většinou lépe nežli ta vaše

 

ze srovnávání vzniká žárlivost

a tomu nás bohužel učí od útlého dětství

 

někdo má lepší známky ve škole

někdo má krásnější tělo

jiná má více peněz, lepší auto a dům

 

pokud se přestaneme porovnávat

žárlivost jednoduše zmizí

 

je ale nakonec dobře,

že nás to naučili jen s lidmi

 

představte si, srovnávat se se stromy

a žárlit, že nejsme zelení jako jarní list

 

proč byl bůh na nás tak tvrdý

a nedal nám ani jeden květen

 

naštěstí se nemusíme srovnávat s

pávy či papoušky

jinak bychom pukli závistí

nad barvami jeho opeření

ty myšlenky jsou naprosto pošetilé

a jakmile tato naše potřeba zmizí

žárlivost odejde s ní

 

všechno v našem světě je totiž originál

 

a bůh při své tvorbě

kopiím moc nedůvěřuje