poezie v próze

z lotosového květu sklouzne kapka rosy

zasvítí na ní ranní slunce

a vytvoří kolem ní malou duhu

 

ta chvíle je ohromná, dojemná

kapka stéká po listu

na pokraji setkání s nekonečnem

těsně před tím,

než zmizí ve vodách jezera

na chvilku se zastaví

 

jakoby rozmýšlela

mám... nemám

 

my jsme jako ta kapka

stékáme po listu života

nežli se spojíme s nekonečnem existence

 

v takovéto okamžiky

kdy pozorujete kapku stékající rosy

jste ve stavu nevinnosti

 

v této chvíli nevědění

mizí rozdíl mezi pozorovatelem

a pozorovaným

 

přestanete být odděleni od toho

na co díváte, od toho

čemu nasloucháte i od toho co děláte

 

kdykoli vnímáte krásu

ve vycházejícím slunci, ve hvězdách

v květinách, v tváři nějakého člověka

jen ji pozorujte

zřekněte se posuzování

a zjistíte jednu věc

v té chvíli jste nepoužívali mysl

 

jste jen v přítomném bytí

 

pro ten moment jste zapomněli na minulost

zapomněli jste na budoucnost

neboť minulost a budoucnost jsou

dvě strany jedné mince

 

ta mince se jmenuje mysl

když hodíte mincí, vždy Vám padne panna nebo orel

mince nikdy neskončí na hraně

 

zahozením této mince získáte nevinnost

získáte možnost žit v přítomném okamžiku

bez posuzování, bez porovnávání

bez nálepek

 

jste tu vy a je tu existence

 

která čeká až do ní jako kapka stečete