poezie v próze

jednoho dne procházel Lao-c‘ se svými žáky vesnicí

uviděl muže s hrbem

řekl proto svým žákům:

„Běžte k tomu muži a zeptejte se ho, jak se mu daří.

Slyšel jsem, že ve městě jsou nepokoje.

Král prý nutí všechny mladé muže vstoupit do armády. “

 

žáci se hrbáče zeptali a on jim odpověděl:

„Jsem tak šťastný.

Mám hrb, a proto mě nechali jít po svých.

Jsem jim k ničemu a to mne zachránilo.“

 

žáci se vrátili k Lao-cemu, aby mu to vyřídili

a ten jim řekl:

„Pamatujte si to. Je lépe být zbytečný“

 

 

cestou dál procházeli lesem a došli na obrovskou mýtinu

uprostřed stál krásný, mohutný a rozsochatý strom

 

velká část původního lesa byla vykácená

a na místě pracovala skupina tesařů

 

Lao-c‘ opět poslal žáky:

„Zeptejte se jich, proč nesetnuli i tento mohutný strom.“

 

žáci šli, zeptali se a jeden z tesařů jim odpověděl:

„Tento strom je absolutně nepoužitelný.

Má křivé větve, nedá se z něj udělat nábytek.

Jako palivo je k ničemu, jeho dřevo hrozně dýmá.

Jeho listy jsou hrozně hořké, takže je dobytek nežere.

 

Je absolutně k ničemu, takže jsme ho nechali stát kde je.

Kdo by se namáhal, aby ho kácel – a k čemu taky?“

 

Lao-c‘ se smál a řekl žákům:

„Buďte jako ten hrbáč a jako tento strom.

Pak vás nikdo nebude chtít zneužít

a nikdo vás ani nesrazí na zem.“

 

 

na život můžeme pohlížet dvěma způsoby

 

jeden pohled je funkční, praktický

každá „věc“ je zde proto, aby se dala použít pro něco jiného

život je pak prostředkem k naplnění různých cílů

 

nebo ho můžete chápat jako zábavu

nepohlížet na něj z pohledu užitečnosti

pak je tento přítomný moment vším

vším co je

 

neexistuje žádný cíl a žádný účel

 

i báseň podobně jako život nemusí nic znamenat

 

stačí jen být