poezie v próze

​

 

Nejraději to dělám v leže....

 

pozoruji mravence

na utěšené pouti

zdánlivě odnikud nikam

a přitom se u toho,

tak radostně

tváří(m)...

 

Myslel jsem ne tebe

a na další divoké šelmy...

 

Když v tom

se zablesklo

Snad zábleskem

na obloze vědomí

tou

zcela ojedinělou myšlenkou

měnící

paradigmata

všech vesmírů...

 

Kudy k tobě

Když tě chci

Má šelmo...

 

Okno se otevřelo

pralesní džungle zavoněla

Chtíčem

Touhou kořistí být lovena

skolena

pozřena

pářena v páře

až do úplného

změknutí....

 

K naplnění snů

však nestačí je snít

Je nutné

povstat

z leže

z kolenou

Zachytit stopu

a vyrazit

(si zub již na prvním schodu)

Bezzubí

Stárnoucí lovec...

 

Náhle se spustil

provazový žebřík tvých vlasů

Hmátl jsem po něm...

 

Stojím a šplhám

Euforický zabedněnec

Zase jsem

nechal doma všechny své

zbraně...

 

 

Celá divokost džungle

mě mírumilovně pozoruje

Lákavě prostírá

své staronové plody

Dolévá poháry zralým vínem

s příchutí

předvčerejších slastí...

 

Náhle čas ztichne...

 

Veškerá barevnost přejde

do tlumených odstínů...

 

Průměrnost klanící se

Výjimečnosti

Teď

V tento moment

Jak tomu

bylo – jest – a bude...

 

Dokud mé sny

budou určovat mravenci...

 

NE,

to ještě není konec...

 

..

 

 

Zkoumavě na mne hledíš

U nohou Ti podřimují

všechna mláďata světa

a kolem pár nástrojů

 

hoblík – pilka – váhy ...

 

 

Dlátkem vyhloubíš otvor

v mé hrudí

Jaká obrovská úleva

V sykotu hadích duší

letitý přetlak konečně

uniká...

 

Malou jamku přeleštíš

vířivými pohyby

smirku

a do vzniklé platformy

vsadíš

 

svůj zářivý úsměv...

 

 

Jsem opět svůj