poezie v próze

dnes tak příjemně hřeje

a téměř nefouká

 

takové dny mám obzvláště rád

jen tak si poletovat

kroužit

nechat se unášet tím mírným vánkem

 

kochám se barvami pode mnou

a když se jim víc přiblížím

opájí mě i úžasnou vůní

 

jsem vždycky trochu nerozhodný

jestli dám přednost těm rudě červeným

s jejich sytou sladkou a při tom zemitou

vůní a chutí

anebo, spíše těm žlutým...

s trošku nahořklým nektarem

 

už vím, že s ním musím opatrně

sice se po něm tak krásně motá hlava

ale...

 

pamatuji se, že jsem to jednou krapet přehnal

křídla si jaksi mávala, jak se jim chtělo

neschopen vzletět

natož pak udržet nějaký směr

 

nerad na to vzpomínám i pro to

že ta koule nahoře,

co tam na nás většinou tak krásně svítí a hřeje

někam zalezla

a shora se spustila voda

 

to je pro nás vždy pohroma

mohl jsem se naštěstí schovat

v náručí te velké žluté přečkat, než opět vysvitlo

 

pro dnes si chci však zaletět na kraj lesa

bývá tam někdy medovice od mšic

a to je něco... něco...co miluji nadevše

..

.

ležím na své bambusové posteli

dívám se do stropu

 

hlavou mi doznívá série myšlenek

 

na let nad rozkvetlou loukou

žluté, červené květy orámované svěže zelenou

barvou trav

 

cítím pronikavé vůně a

chuť na jazyku... tak

divokou a sladce neznámou

 

že by medovina?

 

ležím, dívám se do stropu

a snažím se dobrat nějakého závěru

nějakého vysvětlení

 

v hlavě však zmatek přetrvává

sám sebe se tedy ptám

 

„jsem Čuang-c a zdál se mi jen sen o motýlu?

nebo jsem...

snad... motýl, který právě teď sní o Čuang-c'?“