poezie v próze

všichni ten příběh známe

 

Alexandr slyšel o tom muži vyprávět spoustu příběhů

byl na něj velmi zvědav a rozhodl se ho navštívit

 

v Athénách té doby všichni skloňovali pouze dvě jména

jedno bylo Alexandr a druhé Diogenes

 

byly to dva protiklady, dvě polarity

 

Alexander byl císař

toužící vybudovat říši, která by neměla obdoby

„Budu vládcem celého světa. Každý kout země bude můj.“

byl to dobyvatel, člověk hledající pouze vítězství

 

pak tu byl Diogenes, jeho přesný opak

žil nahý, nevlastnil ani jednu věc

dokonce i žebráckou misku vyhodil, když viděl psa

„Když se bez ní obejde pes, proč ne já?

Proč bych měl sebou vláčet takovou zátěž?“

 

bylo svěží ráno a Diogenes se slunil

ležel rozvalen na písku a těšil se ze slunečních paprsků

vše bylo tiché, řeka pokojně plynule mezi svými břehy…

 

Alexandr si pomyslel: „Co bych mu měl říci?“

člověk jako Alexander

nemyslí na nic jiného než hmotné věci a majetek

pohlédl na Diogena a řekl: „Jsem Alexandr Veliký.

Pokud něco potřebuješ, řekni si. Mohu ti pomoci.“

 

Diogenes mu odpověděl: „Já nic nepotřebuji.

Jen ustup trochu stranou, protože mi stojíš ve slunci.

To je vše.

Vždy pamatuj na to, abys nikomu nezacláněl slunce.“

 

Alexandr na toho muže mlčky hleděl a cítil se jako žebrák

„On nepotřebuje nic a já potřebuji celý svět.

Ani pak však nebudu spokojený.“

nakonec Alexandr řekl: „Jsem rád, že jsem tě poznal.

Ještě nikdy jsem neviděl spokojenějšího člověka.“

 

Diogenes se usmál a řekl: „To ale není žádný problém.

Pokud chceš být spokojený jako já

lehni si tady vedle mě na slunce.

Zapomeň na budoucnost a opusť minulost.

Nikdo ti v tom nebrání.“

 

na to Alexandr odpověděl: „Máš pravdu,

ale ještě neuzrál čas. Jednou však budu odpočívat jako ty. “

 

„Ten den nikdy nepřijde“, odpověděl mu Diogenes

 

 

co se skrývá za potřebou „vítězit“?

 

je to potřeba sebepotvrzení

cítíme se uvnitř prázdní či méněcenní

musíme si stále dokazovat, že jsme někdo

a pokud tak nečiníme, nejsme v klidu

 

existují jen dvě cesty

 

jedna možnost je jít ven a ukazovat, že jsme někdo

druhá možnost je jít dovnitř a uvědomit si, že jste nikdo

 

vydáte-li se ven

nikdy nebudete schopni trvale dokázat, že jste někdo

čím víc se o to snažíte, tím více se budete cítit jako Alexandr

jako žebrák před Diogenem

ego nikdy nemá dost

hluboko uvnitř sebe nebudete nikdy spokojení

 

vydáte-li se dovnitř

nesnažte se pocitu prázdnoty zbavit, není to nutné

jen si jej uvědomte

v tom okamžiku plného přijetí, dochází k rozpuštění ega

 

a jakmile člověk pochopí, že není nikým

pochopí zároveň, že je vším

 

​

to je to, co má na mysli Čuang-c‘, když říká:

 

​

„Staňte se prázdným člunem“