poezie v próze

​

stála rozkročena jako carský generál

pozorující bitvu u Slavkova

 

lehká blůzka ji mírném vánku povlávala

ponechávajíc dostatek prostoru pro

sny i fantazie

modrá sukně končící těsně pod koleny

vlasy barvy dozrávajícího obílí

se vlnily a lákaly

 

neozbrojená

přesto všechny zbraně připravené

 

v rukou držela trubku

tázavě se na mě podívala

 

tak jsi mě konečně našel

 

po tolika nezdarech a prohraných bitvách

je to co říct

myslíš si, že ti dám rozhřešení?

 

mlčel jsem

přemožen vlastními fantaziemi 

 

víš, nejvyšší touha jakou může člověk pocítit

je touha po svobodě

 

lidé se však snaží dosáhnout lásky bez svobody

a taková láska jim přináší jen stále větší utrpení

stále větší otroctví, stále větší závislost

 

taková láska časem zničí všechny vaše naděje

všechna vaše očekávání

 

změní váš život v pustinu

 

láska bez svobody tíhne k sobectví, ke vlastnictví

začnete si plést partnera s majetkem

 

a všechno co činíte druhým, děje se i vám

 

pak náhle pozvedla trubku

usmála se na mě úsměvem

kterým se dívá kudlanka nábožná

 

našpulila rty a přiložila je do drobného nátrubku

a zatroubila úžasnou fanfáru

 

první dojem byl, že je uvítací

srdce mi zaplesalo nad tou krásou

první dojem však zpravidla klame

 

varovný ton fanfáry v druhé části

jsem sice zregistroval

žel příliš pozdě

 

pochopil jsem, že se blíží finále

když už nastalo

troubením do útoku

 

poslední moment, který si pamatuji

 

byl soucitný pohled kudlanky

která celý výjev se zájmem pozorovala

na keři opodál

​