poezie v próze

​

rád cestuji

objevuji ještě neprošlápnuté cesty

kdy přede mnou je jen bílá pláň

a za mnou se táhne jako had moje stopa

 

nerad používám mapy

jednak na ty drobounký písmenka a čárky

už moc nevidím

a pak mě cesta s mapou moc nebaví

 

třikrát jsem v životě hezky zabloudil

stálo mě to dost nervů a něco peněz

abych se z labyrintu vymotal, ale

 

člověk nejvíce roste tím

čím větší překážky může překonat

kdo je obchází... zakrňuje

 

třikrát jsem se rozvedl

možná chyběla mapa, ale

s ní to je přeci nuda...  ne ?

 

můžete začít svou cestu k lásce tím, že

nastudujete příslušný svazek

Encyklopedia Britannica

 

pak napíšete o lásce několik pojednání

a možná nějaká hloupá universita

vám za to udělí i doktorát

máte sice mapu, ale

o lásce víte kulový

s láskou se musíte utkat

 

člověk, který studuje spisy o lásce

o pravdě, o životě

je jako horolezec, který chce zakusit Himálaj

pohledem na mapu

 

naše životy jsou plné map

map té samé hory nakreslené různými lidmi

někdo na ni lezl ze severu a někdo třeba z jihu

 

a tak jsme vytvořili mapy Korán, Bible, Bhagavadgíta,

Tao te ťing, Komunistický manifest a řadu dalších

různé mapy pro jednu a tu samou horu

 

všechny je vytvořili lezci před námi

prošlápli nám cestu, zatloukli skoby, postavili ferraty

 

ovšem ten, kdo je připraven objevovat

musí být přípraven zahodit mapy

být schopen sejít z cesty

 

tím, že mnohokrát zamíří nesprávným směrem

pochopí, který je ten správný

 

pochopí co je pravda, co je život a co je láska

 

 

a pak má konečně svou vlastní mapu