poezie v próze

 

očekávání...

 

jak mocně ovlivňuje naše životy

a kolik energie nás to stojí

 

kdy upíráme svá představy někam do budoucnosti

fabulujme, jaké to bude až...

strachujeme se o to, zda se to vůbec splní a jak

 

to vše je nejlépe opustit

 

jinak dopadneme jako jeden kněz

 

umřel

 

ale předtím, nežli se mu to stalo

žil velmi bohabojný život

aktivně se staral o své ovečky a konal dobro, jak jen mohl

 

oprávněně tedy předpokládal

že se po smrti dostane do ráje

 

když prošel branou, vše bylo nádherné

byl okouzlen

domem, prostředím kde se nacházel

a především úslužným služebníkem

 

když měl hlad, servíroval mu ty nejvybranější pokrmy

jaké kdy jedl

když měl žízeň, když se objevila touha, dokonce

ještě dříve než se stala myšlenkou

už před ním stál služebník s pitím

 

tak to bylo se vším

 

první dva tři dny byl kněz šťastný

cítil se jako na dovolené

odpočíval

 

na zemi však býval velmi aktivní

samá veřejná služba, mise, kostel, kázání

nyní mu to chybělo

chyběl mu ten pocit důležitosti

 

objevil se služebník a ptal se: „Co si přeješ?

Nemáš žádnou konkrétní potřebu, nemáš hlad ani žízeň,

jenom se cítíš nesvůj. Co tedy mám udělat?“

muž odpověděl:

„Nemůžu tady pořád jen tak sedět a sedět, celou věčnost.

Potřebuji nějakou činnost.“

 

služebník řekl: „To však není možné.

Všechny Tvé tužby budou automatiky vyplněny.

Naším úkolem je splnit každé tvé přání. K čemu ti je aktivita?

Tu tady nezajišťujeme.“

 

kněz se začal cítit opravdu rozpačitě a optal se:

„Jaká jsou tohle vlastně nebesa?

Do jakého ráje jsem se to dostal?“

 

služebník se na něj udiveně podíval a odpověděl:

„Kdo říká, že tohle jsou nebesa?

Tohle je peklo.

Kdo ti řekl, že se dostaneš do ráje?“